Close

Zklidnění od běžného shonu, návrat k sobě, nový úhel pohledu…

… tohle a mnoho dalšího cítím, že přináší mě a komukoliv z Vás situace s tzv. pandemií Coronaviru, vyhlášený nouzový stav a v důsledku toho mnoho vzniklých omezení. Co je ke zklidnění se a jinému úhlu vnímání nastalé situace potřeba? Co třeba změna úhlu pohledu? Ochota učinit vlastní volbu, jak k nastalé situaci přistoupím? Z pozice zodpovědnosti jen a pouze k sobě samému. Budu se bát? Budu se zlobit? Budu odmítat? Nebo se rozhodnu tyto pocity pozorovat, prozkoumat a propustit, případně přeměnit v něco jiného? V důvěru v moudrost života, v ochotu přijímat vše co přichází a učit se z toho.

Vím, že ze své pozice nezměním zaváděná opatření a nevnímám smysl v tom se o to snažit, mohu se tedy rozhodnout je s klidem a respektem přijmout.  Místo abych se jich bál co přinesou nebo se na ně zlobil. Nemám sice pocit, že by zaváděná opatření měla něco zásadního vyřešit na zastavení šíření tzv. pandemie Coronaviru, jak se tomu říká. Pro mne je spíše otázkou, CO že se to vlastně šíří a co je SKUTEČNÝM důvodem současné situace. To se pravděpodobně teprve ukáže. Můžu v klidu vyčkat na další vývoj? Mám pocit, že ano.

                To, co můžu dělat TEĎ, v přítomnosti, je dát pozornost sobě, práce na sobě a se sebou. Pozorování a uvědomování si strachů, zloby, naučených vzorců a všeho možného dalšího, co už mi třeba neslouží a mohu to odložit, mohu udělat účinnou změnu u sebe. A ta změna vychází z ochoty uvidět, jak to mám a z uvědomění, že mám i možnost volby, co s tím udělám. Aktuální situace je tomuto procesu podle mě velmi příhodná.

Cítím, že se tak může rozhodnout kdokoliv z vás. Sám za sebe, pro sebe.

                Aktuálně JE čas na sebe. On je a může pro nás být vždy, kdy se pro to rozhodneme. Je to opět otázka naší osobní volby. Cítím úžasnou příležitost pro mnoho lidí, obrátit více pozornosti k sobě samým, své rodině a blízkým. Podívat se zblízka na svůj život, co mi vyhovuje a nevyhovuje, co může být potřeba změnit nebo propustit. Kolik pozornosti a času jsem dosud dával směrem ven místo sám sobě dovnitř? Zamyslete se nad tím.

                Jsme a nějakou dobu nyní budeme (můžeme být) více doma, se svými partnery a s dětmi.  Umíme to? Umíme to žít tak, aby nám to bylo příjemné? SKUTEČNĚ příjemné? Nebo byste z toho raději utekli, protože nevíte jak to udělat, aby to příjemné bylo? Můžeme to nyní pozorovat a zkoumat. Chce to ochotu a bdělost. Tomuto stavu se v běžném životě spousta z nás může vyhýbat mnohými způsoby – od práce, přes sportování, návštěvy zábavných zařízení, restaurací apod. Momentálně tohle prostě není, tyhle strategie teď nějakou dobu nebudou fungovat.  Co s tím? Zapojit ochotu a zapracovat na tom? Nebo najít jiný způsob, jak opět utéct? Je dost možné, že mnoho lidí to bude „nutit“ najít si něco jiného.

Hlavně „něco dělat“.

Další zajímavé téma k pozorování. Dokážete nějakou dobu třeba tzv. „nic nedělat“? Jen tak si být? A jak se při tom cítíte? Jestli nepříjemně, možná je čas to prozkoumat a třeba změnit úhel pohledu. Co když zjistíte, že je Vám to skutečně příjemné, že to možná dokonce nutně potřebujete ke spokojenému životu? Jen si to prostě zatím nedovolíte. Možná ze strachu? Z koho? Kde se vzal? A potřebuji ho ještě? Tohle všechno se dá uvidět a prozkoumat.

                Jen tak si BÝT. Pro mne moc příjemný stav. Vnímat svůj klid, v těle, mysli i na duši. Někdy se mi to daří v klidu doma, někdy na procházce v přírodě. To je nyní také skvělá příležitost. Vyjít si do přírody, do lesa ať už jen tak na výlet nebo si jen tak BÝT. Jsem si jistý, že poBÝT si v lese, v přírodě hodně pomůže se vnitřně zklidnit. Pokud si to dovolíte.

                Momentálně jsem u sebe vnímal, že když jsem delší dobu doma a sleduji informace o aktuálním dění , sílí ve mně tendence cítit strach z toho, co ještě přijde. Jakmile vyjdu nebo vyjedu ven, povolí to. Vyšlo mi z toho, že sleduji informace v minimálním rozsahu, abych věděl, co se ještě smí a co ne (třeba, že si dnes nedojedu koupit nové pracovní rukavice, ale žehličku ještě ano :-)) a jinak se zabývám pouze sebou, TEĎ a TADY.

Jak se mi to vše daří? Někdy to plyne, někdy vázne a někdy mám pocit, že to nedávám a nevím co s tím. Nejspíš to k tomu patří a tak je fajn být sami k sobě laskaví a mít se sebou trpělivost. Pro mě je podstatné původní rozhodnutí, kráčet zvoleným směrem a ochota učit se a dělat změny.

Jak to jde Vám?

Jsem k dispozici ke sdílení zkušeností na tato témata týkající se života osobně i on line, klidně se ozvěte.

Aleš

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *